Světelné zdroje a svítidla pro veřejné osvětlení – Část první

Publikováno pod: Veřejné osvětlení    napsal: admin

Veřejné osvětlení je veřejnou službou, která slouží občanům pro zvýšení bezpečnosti a komfortu na veřejných místech.
Moderní veřejné osvětlení má splňovat několik důležitých požadavků, a to zejména na:
- bezpečnost osob a majetku, včetně zajištění vhodných zrakových podmínek pro řidiče a chodce,
- estetické vnímání – vzhled nočního města či obce a orientace,
- ekonomii provozu – náklady na spotřebu el. energie a na údržbu osvětlovací soustavy,
- omezení nevhodného vlivu na okolní prostředí (rušivé světlo).

K nejvýznamnějším změnám v oblasti světelné techniky v současné době patří prudký rozvoj nových polovodičových světelných zdrojů (LED), které se výraznou měrou začínají uplatňovat také ve veřejném osvětlení. Cílem publikace je proto informovat širokou veřejnost o možnostech využití nových typů světelných zdrojů (typu LED) ve veřejném osvětlení a jejich porovnání s dosud nejrozšířenějšími zdroji – vysokotlakými sodíkovými výbojkami. Část publikace se také věnuje probíhajícím změnám v parametrech a konstrukci nových typů LED svítidel pro veřejné osvětlení a prognózami jejich budoucího vývoje.

Veřejné osvětlení se v dějinách několikrát výrazně proměnilo. Počátky veřejného osvětlení lze  nalézt již v antice (Pompeje). V té době bylo obvykle tvořeno pochodněmi, kahany a olejovými lampami zavěšenými na náměstích a rozích domů. První výraznou změnou ve veřejném osvětlení bylo zavedení plynového osvětlení (v Praze od roku 1847). Další mezník představuje využití elektrických světelných zdrojů.

Hlavním propagátorem elektrického veřejného osvětlení byl u nás František Křižík. V roce 1881 bylo v Praze zřízeno dočasné osvětlení obloukovými lampami. První stálé elektrické osvětlení v českých zemích bylo instalováno v Jindřichově Hradci v roce 1887. Významného rozvoje dosáhlo elektrické osvětlení v průběhu 20. století. Obloukové lampy byly postupně nahrazovány klasickými žárovkami a posléze vysokotlakými rtuťovými či směsovými výbojkami.

Od 70. let 20. století se začaly instalovat účinnější vysokotlaké sodíkové výbojky, jejichž podíl ve veřejném osvětlení v ČR tvoří dle výsledků výzkumu z roku 2010 přibližně 90 %. Vedle vysokotlakých sodíkových výbojek se pro osvětlování některých specifi ckých míst (např. centra měst, křižovatky, přechody pro chodce) využívají halogenidové výbojky.

V posledních  čtyřech letech se v oblasti veřejného osvětlení začínají postupně uplatňovat nové typy světelných zdrojů – světelné diody (LED). Rychlý růst měrného výkonu, dlouhá doba života i postupný pokles ceny světelných diod vytvářejí předpoklady pro stále širší uplatnění těchto světelných  zdrojůi v oblasti veřejného osvětlení.

zdroj: SEVEn, Středisko pro efektivní využívání energie, o. p. s.

Tags: , , , , ,

Klidně komentujte

TOPlist CZIN.eu